Stále mi říkají

Je zvláštní tu stát a cítit se nejistě,
když mé srdce touží být na jiném místě.
Rozhlížím se, všude tváře známé
s dobrým úmyslem mě jedna vedle druhé klame
chtěji mé dobro, ale nedokážou pochopit,
že si neumím štěstí s nimi spojit.
Mohu tu být jak dlouho budu chtít,
však nikdy znovu nebudu cítit
že tu jsem správně a že sem patřím,
už dlouhé měsíce se o to nesnažím.

A stále mi říkají kým mám být,
co mám chtít a kterou cestou jít
jakým způsobem mám svůj život žít
a přitom netuší, co se v mém nitru může dít.
A stále mi říkají, kde je mé místo
snad si nemyslí, že vědí najisto
co mé srdce vlastně potřebuje,
pro co moje duše žije.

Stojím tu dál a propadám vzpomínkám
na tato místa jich nejvíce mám.
Většinu života jsem tu s vámi strávila
spoustu nádherných chvil vedle vás prožila.
Když mě zavoláte, a já jdu k vám,
cítím, že už tu své místo nemám,
usmíváte se, a chováte se mile,
snažíte se mi tu zpříjemnit chvíle,
chcete si mě tu mermomocí udržet,
jenomže mě už nemůže nic zadržet!

A stále mi říkají kým mám být,
co mám chtít a kterou cestou jít
jakým způsobem mám svůj život žít
a přitom netuší, co se v mém nitru může dít.
A stále mi říkají, kde je mé místo
snad si nemyslí, že vědí najisto
co mé srdce vlastně potřebuje,
pro co moje duše žije...