Štěstí nebo neštěstí?

Otevřené víčko perlorodky
jakoby chtělo vyprávět –
- svou pomatenou němou řečí
do celého moře křičí:
„Není čas dál otálet!!“

Tančí klička kafemlýnku,
je nekonečný jeho bál.
Nastav unavenou hlavu vánku,
se mnou nemáš, čeho by ses bál...

Tváře jako půlměsíce,
ozářené světlem svíce,
do očí spadlý pramínek vlasů,
rezonance dvou tlumených hlasů,
víčka přivřená pod tíhou něhy…
…nesmělá touha hledá své břehy