volání po ozvěně

Světe, světe!

Jsem snad zavřená ve skleníku?

Ve velké mýdlové bublině a můj svět jsou jen odlesky duhy?

Světe!

Slyšíš?

Ta naivita, má naivita, je tak neúprosnou?

Ale já se dívám,

Dívám

A co vidím?

No tebe!

A kde a jak?

Hej, světe!

Neutíkej mi mezi prsty

V neuchopitelnu se neskrýváš.

Světe!

Probuď mě a otevři mi oči

Jsem skleněná panenka s mrkacími víčky,

Porcelán a růžovobílá vata

Nebo

Se sám probuď

A staň se realitou

Vzkřísíš chodící mrtvoli, vdechni jim život.

Světe, Světe!

Tak slyšíš?

Ještě sis nezacpal uši?