Spadlá

Když jsem spadla z nebe
pomohl mi hvězdář,
spíše hvězdoplavec zdá se.
Připadala jsem si středem vesmíru,
tak jak hvězda má se.
Pak jsem zjistila,
že pohledem nemůže se věnovat jen jedné.
Inu po čase mi došlo to, co bylo zjevné.
Že spadlá hvězda na dívku vysazenou na nebe nemá,
že ač ona třeba hvězdy nezná, není jako * němá.
Nemusím mít hvězdáře pro sebe,
k tomu, abych mohla hledět vzhůru do nebe.
Však * jsem byla, nejsem,
ale třeba jednou zase budu....
Zatím zbývá patrně... zahánět nudu.
Myslím, že nehodné hvězd
ač třeba sešlých z cest...