Nashledanou...

Již upadám v zapomnění
tolik mě trn otrávil,
naděje tu pro mě není,
potichu mě zadávil.

V žilách cítím led,
potácím se tmou,
už mizí mi můj svět,
necítím lásku tvou.

Slaná slza padá,
mé tělo se potácí,
jako růže zvadlá,
jako strom se kymácí.

Bezmocně pozoruju,
jak mi život mizí,
spokojeně na voru,
do sluneční záře ryzí.

Tak naposled zamávám mu,
a upřímně se usměji.
Teď od smrti,
už mě nic nedělí.