Klaun

Už zase si připadám

jako ten klaun,

co mu namalovali
čarvený nos,
má chodit bos,
ale
navlékli ho do kostýmu,
špatného krutého rýmu
řekli mu "a lidi bav"
jeho dlouhý smutku háv
teď celého odívá,
na vše se zlostně dívá
a tu masku
smíchu
přeměněnou
v pýchu
někoho jiného
by nejraději strhl
ze svého obličeje
i z obličejů ostatních.
Vládne mu bláznivý smích
smutku, vzteku,
bezmoci...
Dál nechce býti
u moci,
ale schovat se
v ústraní
staré maringotky
po tátovi.