Věř mi...
Věř mi...
Výčitky z tváře jen tak neutopíš,
zavolals žháře, z té tváře:
"Chlape pojď ke mně blíž."
V poháru krve zase pravda hoří.
Věděls už prve, svět se zboří, když nepřiloží.
Černé oči jen tak nerozjasníš.
Do cesty vkročí ti s loučí
a jde stále blíž.
A do poháru další krev se leje.
Už vážně zle je, ni ten nejchytřejší nedospěje.
Uprostřed lesa stojíš a pravdu znáš,
Sám sobě žhář,
stejně tak sám sobě lhář.
Teď vzpomínáš si kde se pravda vzala,
předtím než vzplála, když tvá vlastní vůle přikládala...
zavolals žháře, z té tváře:
"Chlape pojď ke mně blíž."
V poháru krve zase pravda hoří.
Věděls už prve, svět se zboří, když nepřiloží.
Černé oči jen tak nerozjasníš.
Do cesty vkročí ti s loučí
a jde stále blíž.
A do poháru další krev se leje.
Už vážně zle je, ni ten nejchytřejší nedospěje.
Uprostřed lesa stojíš a pravdu znáš,
Sám sobě žhář,
stejně tak sám sobě lhář.
Teď vzpomínáš si kde se pravda vzala,
předtím než vzplála, když tvá vlastní vůle přikládala...
Komentáře (13)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskKomentáře
studna, že dna nedohlédnu..
tak si sednu
a budu o tvých verších
meditovat
09.12.2008 20:29:00 | Mbonita
souhlas s Gabkinem, ale nelibi se mi forma a caste opakovani slov, vim, ze to tam asi dle tebe ma byt, jen vyjadruji osobni prostor, i kdyz u tebe vim, ze mne za to kamenovat nebudes,.. zda se mi, ze se tu jedna o nynejsi rozpolozeni, snad vztek... neni to spatne napsane, ale mohlo by to byt, dle meho, lepsi...
09.12.2008 19:42:00 | saddova