On

Ač je má duše bezbožnou,
smýšlím nad událostí nemožnou.
Nánosem času dávno už zakrytá,
však ve svědomí dějin hluboce zarytá.
Ze slepého davu tady povstal muž,
jeho zbraní, ale nebyl meč ani nůž.
V systému té doby žil,
rychle se mu zprotivil.
On ani nebojoval jen se bránil,
hájil čest dámy již někdo ranil.
Tehdejší společnost do kolen jí srazila
a kousek po kousku bohatým jí dražila.
K morální čistotě místo vody svěcené,
pomáhali peníze a další věci bezcenné.
Tomu se za každou cenu snažil zabránit
a tu zuboženou dámu – pravdu ochránit.

Co je to za svět, že tohle dopustí,
co je to za svět, že tohle odpustí.
Co je to za svět, že se k tomu staví zády,
co je to za svět, že zalévá zrno zrady.
Co je to za svět, kde pravda je na prodej,
co je to za svět, kde penězům čest zaprodej.
Co je to za svět, kde lži a bohatství hrají prim,
co je to za svět, kde on zhynul na hranici v dým.

Požádal o pomoc mocnosti z vrchu,
chtěl slovy hájit vstříc svému strachu.
Vystoupit před všemi, bratry i králi,
netušil, že s ním jenom hru hráli.
Vladař s vlasů barvou plamennou,
vydal listinu prý jasnou a neměnnou.
Měla být štítem s pečetí vládce,
ale pak platnost měla jen krátce.
Sotva dorazil na místo, kde se hájit měl,
korunovaný kat na svůj slib zapomněl.
Z listiny pouze papírů cár zbyl,
kat ho v poutech na hranici postavil.
Tak stal se plamenný vlas jemu osudným,
zemřel zrazen a způsobem potupným.
Ten jenž hájil tu dámu ubohou,
zemřel v srdci s pravdou svou.