Pro Kristýnku

Jestlipak vzpomínáš – Kristýnko z Hájů
na naše rozhovory nad vodkou a červeným vínem?
Život je dál plnej jinotajů.
A všímáš si - pořád nějak rychleji plyne

Pamatuješ si, holko moje nejmilejší,
Na zhulenecký chvíle v tramvaji?
Připadala sis často jako já...že nejsi zdejší
Na mě tyhle okamžiky mávají.

Je to pryč ale zapomenout se naštěstí nedá,
pro holku co se pořád hledá,
jsi často byla světkuškou v bažině.
A žes to se mnou vydržela – většinou mate i mě.

Díky za upřímnost, ironický poznámky
I za humor, co povznáší se nad všechny útrapy
Jsi jak pravdomluvnej hlas mý mamky
A pomohlas my povznést se nad ...chlapy.

Protože dala jsem zabrat mužskýmu pokolení,
skoro stejně jak oni dali zabrat nám dvěma.
A díky, že pořád mám tvůj respekt a „povolení“
K tomu, k čemu se teď chystám,
protože to bude „tetování“ natrvalo...žádná hena.