Křídla

Měsíc už dorůstá do plného tvaru
kotouč co svítí do země
v krvi to vře snad dosáhnu varu
možná, že srdce vybuchne.
Pumpuje krev jak lázeňská zřídla
hoří a hřeje zároveň
pomalu ze zad mi narůstaj křídla
pálí mě záda jak křen.
S bolestí rovnám se už mávám křídly
pomalu vznáším se nad zemí
bělostí svítím jak kousky křídy
na nebi měsíc jak stavení.
Tiše se rozhlíším po krajině
letmo si přelétám les
dívám se na život jak si tak plyne
letím si v klidu do nebes.
Otáčím křídla a padám střemhlav
dolů až k lesní mýtině
náhle se zastavím udělám obrat
vracím se opět k výšině.
Krásný je pocit vznášet se
tykat si s ptáky a snít
ulehnout lehce si v písčině
z průzračných pramenů pít.
Dívám se na lidské mravence
jak stíny své po zemi plouží
po očku sleduji milence
jak se svou láskou souží.
Dívám se na tu nádheru
kterou nám rozdal čas
děkuji křídlům že mohu
poznávat vše kolem nás.