Dívka v černém zahalená

Dívka v černém zahalená,
vedle postele se zjevila.

Postava její byla krásná,
mé sny v mžiku ovládla.
Kdo jsi dívko spanilá,
že tvář pečlivě schováváš?

Neříká mi ani slovo,
jen citím příjemné chladno.
Hebkou ruku na mé čelo dává,
pomalu mi oči zavírá.

Co jsem v tu chvíli uviděl,
nikomu nepřeji zažít.
Co vražd, násilí i jiného zabití,
jsou lidé schopni učiniti.

Pochvíli ruku z čela odloží,
s husí kůží se probouzím.

Slečna v černém,
odhalí kousek svoji tváře,
krásná dívka,
to tedy je.
Proč mi to však ukazuje?
Nemám vzdání.

Tohle vy lidé dokážete,
jen sami sebe se zničíte.

Kdo žije v pokoře,
pozná že nejsem zlá.
Kdo však chodí přes mrtvoli,
se zlou se potkává.

Náhle stála,
tvář svoji schovala.
Než jsem přišel k rozumu,
havran již odlétal.