Když si odešla mami

Jednou nastal ten den.
který rozbil můj sen..
o tom,jak budeme spolu žít..
o tom,že všechno budeme mít..
ty odešla jsi..
ani sbohem jsi neřekla..
slza po tváři mi tekla..
však já ani nehekla..
za tebou jsem bežela..
stála jsi na nádraží..
čekala jsi na vlak..
ja s tebou..
doufala že vlak nepřijede..
však přestalo mě to bavit..
radši odešla jsem domu..
čekala že půjdeš za mnou..
ale mohla jsem vidět..
že couváš stranou..
odjela si s úsměvem na tváři..
pamatuju ten den..
28. listopadu..
nenávidím ho !
stejně jako tebe !
pro tebe to možná bylo dobré..
pro mě ale naopak..
podívej se na má zápěstí..
vše je tam vyryté..
rezavou žiletkou..
jenž používám už roky..
a každý rok přibývá..
jizva za jizvou..
a ty jsi stale pryč..
nepřemýšlíš o návratu..
teď dochází mi..
že se nevrátíš..
ztratila jsem tebe..
ztracím i tátu..
přemýslím čim to je..
proč se tak děje..
nenapadá mně nic..
je to snad moje vina ?!
pověz mami..
proč si me tu..
spolu s bráchama nechala ?!
proč jsi to udělala !!!
ná nás se vykašlala !!
Nenávidím tě !!
stejně jako začinám..
nenávidět tátu..
jste oba stejní..
stači jen si podat ruku
však tak se nikdy nestane..
zázraky se nedějí..
tato situace zůstane..
navždy nám věrnou..
zápěstí bolavou..
duši žíravou..
srdci steskavou..
možná i někdy vzpomínkou..
MRTVOU