Soucit

Pavučinka se rozplétá do okna
jak jemná je až tají se dech
kolik jen ona oček má
nikdo by je nespočet

slunce na ní začíná zářit
v tom okamžiku objevuju soucit
nemohu ji zničit
má v sobě tolik nitek krásy

jak Ty lásko když na tebe slunce dopadne
jsi jako květ který se rozvine
jsi jako poupě co chci utrhnout
však mám soucit s tebou

raději odcházím a užírám se žalem
nezasloužím býti Tvým
raději odcházím co ve mě se děje?
mé srdce bolaví

pro něžnost,pro cit a smutek v Tvých očích
odcházím kam? no tam co patřím
soudit mne nebudeš
jsem totiž klam i lež...