Chtěl jsem napsat báseň

Chtěl jsem napsat báseň,
avšak slova něhy,
odlétla mi časem
na daleké břehy.

Kreslím je na papír,
leží za obzorem.
Černobílý Shakespeare
stal se i mým vzorem.

Jsou pohádkou květů
pouště mého mládí,
jsou odrazem světů,
kde býváme rádi.

Plamenem mě hasí
v agonii snění,
růžovou modř tasí
v novém kuropění.

Inkoustová kůže
přijímá nové hosty.
Jemný dotek nůžek
kouzlí obraz prostý.

Tmavé vločky deště
obejmout tě chtějí
v rudé, silní kleště,
v instantní naději.

Šeptám výkřik otce
dne, jenž včera začíná,
že básně jsou jen bodce
na sklenici vína.