Pýcha

Do očí pýcha vkradla
svůj srdcervoucí pláč,
Únavou víčka padla,
silný je protihráč.
A v koutku dítě smělé,
věkem svým nedospělé,
v své duši táže sebe.
jak změnit tento svět.

Pohled síly se táže,
kolik as vystačí,
své srdce válku káže,
cestu si vyznačí.
Pýcha se tiše plouží,
nad hlavou supi krouží,
na zádech plnou nůši
smutných slov špatných vět.

Slzy z lic smývaj špínu,
nemění nikdy směr
a jazyk propad vínu,
krysy vylezly z děr.
Ve válce růže vadnou
a v mysli city chladnou,
v podvečer,tak i ráno
hyne dál poupě květ.

Pýcha se z očí nehne,
rozsévá vroucí chlad,
stěží se z výšky sehne,
srazí ji pouze pád.
Pak v koutku dítě smělé,
věkem svým nedospělé,
ví,že v své plné síle
nepůjde cestou zpět.