Hostina tvých očí

Na řase tvých očí,
spočinul můj zrak,
okolo tebe teď se točím,
pověstný déšť a mrak.

Na ňadru tvé nevinnosti,
mé dlaně tě hřejí,
užívají si do sytosti,
tuší, že to bez problému smějí.

Na kameni podobnému náhrobku,
ruce teď písmo tesají,
nebe zataženo ve smutku,

sílu proudy vody ze mě sají,
probodán v úplňku,
červi v zemi hostinu ze mě teď mají.