Dávno

Už je tomu dávno,
co jsme si venku hráli,
no vojáky s vodní pistolí,
granáty z lepenky-to nebolí.
Bunkry z dek,
a rychlý dech,
místo helmy slamák,
jako správný voják.
Ta pistolka mi stále na stole leží,
a hrát si s ní budu už stěží,
ptám se tě,zda ji tam taky máš,
a večer myslíš na příběh náš?

Už je tomu dávno,
co jsme byli v kanadách obutí,
vzkazy o problémech vyhozený ve smetí,
je to pryč,neříkej,že není.
Kotníky nás bolely,
ale my byly stateční,
ruce a nohy znaveny,
doufali jsme,že budem kamarádi věční.

Asi sis už na vojáky nechtěl hrát,
v kanadách na mrazu stát,
psát si texty našich známých písní,
šance,že bude to zpět už není.
Neuvidím tvé slzy téct po tvářích,
tvé oči zářit,
a podat ruku bych ti chtěl,
zkrátka,abych tě vedle sebe měl.
Měl jsem tě rád a vždycky budu,
vzpomínat stále budu na tu dávnou dobu,
pro mě budeš navždy žít,
i když jsi zavřel oči o trochu dřív.