Sny motýlů

Sny motýlů

Každou noc tě potkávám,
s Tebou temnoty svolávám.
Tančíme, hudba nádherná,
se rozléhá sálem tajemna.

Když ale svítá, nový den,
noc končí, sen je vypuzen,
probouzím se, volám tě,
Tys jinde, zůstal's v tom světě.

Ve světě temnot, kouzel, tajemna,
poblouzněnost bezedná.
"Však se v noc setkáme zas"
To šeptal k ránu tvůj hlas.

Co když ale je to sen,
co když jsi jen vymyšlen?
Jen sny fantazie mé,
chtíc se ukrýt před světem…!

Přesto růže bělavá,
cos mi ji v noci daroval,
svým trnem ráno budí mne,
na světle denním uvadne.

V noci probouzí mne tvůj hlas,
Jdeme tančit v dvory zas.
Světlo z palácových oken,
Dopadá na dvory ven.

Tam zástupy tančících,
muzikantů hrajících,
protančíme celou noc,
všichni teď máme tu moc.

Moc cítit vesmír, síly,
co lidé neobjevili.
Moc být jinou bytostí,
Bez zábran a lítosti…