Život?

Nejdřiv jenom hulení,
pěkný paličky zelený.
Tím to přece začíná,
říkala mi mamina.

Ale co to vůbec říká?
Hrůza z toho, kdo si píchá.
Jenže čas ten rychle letí,
vzpomínky jsou jako smetí.

První dekl, je to mazec,
smíchu máme všichni ranec.
Kostík a stará japonka,
žabička a vysavačová nestvůrka.

Čtyři holky ztripovaný,
představy jsou dokonlý.
A pak taky první čára,
jak já nemam ráda rána.

Každej víkend a ještě víc,
jedem pecky dá se říct.
Jenže už to neni sranda,
koukej se jak každej padá,
do těch sraček čim dál víc,
a ty se stále nebojíš.

Mrkvičko jdi do píčí,
jsi jenom blbá fetka.
Tyhle slova,
vrátila bych hnedka.

Nejelšpí kámoška, co byla nevinná,
moje malá Mrkvička,
je z ní teď dylina.

Fáčko co nás dobře povozilo,
za fet se vyměnilo.

Wezekmín už je taky jinde,
ve sračkách furt víc je,snad na to přijde.

Pecky s nima jsem jela,
vždy když to šlo,
pořádně jsem se vysmažila.

Jenže co bylo není,
všechno se to rychle mění.
Zkurvenej smah co všechno dělá,
kecá ten, kdo dá si a říká že nedá.

Je to mazec,je to fain,
stejně si to občas dám.
Názor na to ale mam,
vezme ti to, co vzalo nám!