Tenkrát u rodinného krbu...

Tenkrát když vesele hořely svíčky
a tichý zvuk klavíru linul se ze světničky,
já neměla nic jen vás.
Jen vás a vzpomínky, co ještě nevzal čas.

Tak plamínek poletoval v kamenném krbu,
za okny skvěly se nadýchané polštáře sněhu.
Nebylo nic, jen vy a skleničky vína,
jen teplo z polínek, ač venku tančila zima.

Mráz si uhel do rukou vzal,
sklo oken květy zmaloval.
Kreslil do rytmu kouzelného klavíru.
Pár not atmosféře večerní na míru.

A dál jen tak spolu jsme seděli,
na krásné okamžiky jsme mysleli.
Však neměli jsme nic,
jen pár fotek, knih a vůni vína ze sklenic…