Přijela k nám pouť...

Noc co noc jsem o ní snila,
právě dnes k nám dorazila.
Přijíždí pouť, velká sláva!
Smutný šašek nezamává.

Kolem zvláštní hudba hraje
prapodivné jinotaje.
Pozvolna se pootočí
na rezavém kolotoči
bledý koník ze dřeva,
rozežraný červotoči.

U stánku se z cukru vata,
na kterou mě zvával táta,
zdá být trochu jedovatá.

Podivná pouť dorazila,
jiná, než o níž jsem snila.

Pod šaškem je trochu morko,
slzami mu všechno zmoklo.
Místo by rozesmál lidi,
za slzy se šašek stydí.

Na střelnici člověk může
vystřelit si zašlé růže,
potrhaný papír mají,
ve větru se třepotají,
jako stébla trávy v máji.

Líto je mi kartářky,
poztrácela všechny karty,
turecký med lepí na rty.

Pryč odjíždí podivná pouť,
slunce svit mě náhle budí,
pot na čele ještě studí.