Zhouba

Dva kroky ke slávě věčné,
jeden krok ke konci všech cest.
V jedné ruce kladivo bouřné,
ta druhá je zaťatá v pěst.

Běžel po planině a slyšel křik,
kolem ozýval se jen zraněných vzlyk.
Už jen kousek poběží,
už jen kousek k tomu pobřeží.

Velký okamžik se blíží,
jen zbabělec se ve tmě plíží.
To kouzlo je běžet a řvát,
ty bestie nevnímat!


Ještě krok a pak výkřik,
svaly napnout, zbraně zkřížit.
Kladivo oblouk opsalo,
z rotace na hlavě přistálo.

Šedá krev se do okolí lila,
bestii hlava se zvrátila.
V agónii bolesti k zemi padá,
ví ,že už nedožije se rána.

Hrdina dál běží,
už se blíží k pekelné věži.
Kolem voda, nebo snad krev?
Vše musí být zničeno a přímo teď!

Moře červené a věž temná,
v cestě stojí netvorů hejna.
Kladivo se otáčí,
a hlavy přitom uráží.

Kladivo v ruce se napětím třese,
blesky přitom kolem křese.
Bouřné kladivo, Démonů žal,
Jediná šance proti tomu, který před časem vstal.

Démon kladivu se bude klanět,
to ho zničí,
umučí ho,
jak předpověděli starci z Quel Arret.

Démon stojí na obzoru.
Jeho oči temné..
V ruce pravé kosu nosí,
a tou kosou muže kosí.

Hrdina beze strachu běží dál,
osudu je blíž a blíž.
Najednou se pozastaví,
podívá se nad pas výš.

Něco z brnění mu vyčnívá,
taková malinká věc vábivá.
Šíp, maličká to věc,
která říká životu "Konec".

Nekončí to, letí další.
Konec to bude životu.
Místo hrdinské smrti,
zde bude ležet bez hrobu.