Ztracený

Mrtvé střepy radosti,
co kdys v propletenci žily,
rotřezaly duši a slzy hrdosti,
lásku v bolest proměnily.

Nechaly ji krvácet,
téct po čistém nitru,
hněv v uších burácet,
topil žal v každém litru.

V moku co jícen leptá,
co kráse těla škodí,
kdo se však závisláka zeptá,
se smrtí v rukou chodí.

...

Pocit smutku se rozplývá,
polyká, tráví ho smrt,
osud tvář svou již neskrývá,
je jedenáct a čtvrt.

...