O DVOU BÁSNÍ(L)CÍCH

"O živých (legendách) se píšou knihy;
o mrtvých se točej filmy" –
. . .
Mně prý nejdou metafory
(nedostatečná stylizace / zobecnění / symbolika)
Tobě vytýkají že píšeš jak z červené knihovny
(přeobrazováno / „přeslazeno“) –
. . .
Literární ambice
Divadelní ambice
a snad i filmové…

´Román, scénář…´nechceme to hned
Jasně…jednou…
dobyjeme svět –
. . .
A na poezii lkáme jako na
starou děvku
Se smíchem tvrdíme že ji nebereme vážně –
Přitom můžeme být rádi že nás aspoň
něco drží
(otevřenost nezavřených dveří, račte…)
Že nás psaní zcela neopustilo
(ač to po nás nikdo nečte)
Že naše myšlenky mohou vycházet
ať už jakkoli omezujícím žá(n)rem –
Prokletím jest „starých mistrů“, pisálků a psanců…
Poezie – jediným východiskem Bernhardových
´ztroskotanců´ –
. . .
Prej talent od boha…´proboha´
Budem donekonečna za svitu vnitřních pochodní
prodírat se tmou
A zpívat neumíme….
– jen další zbytečná báseň o nás dvou –