..pohodová..jen tak..
..pohodová..jen tak..
Anotace: ..snad Cecilčina snaha po usmíření.. mě donesla do světa zasnění ..:o))
o větru teplavém..co fičí tichounce..
o vůni kytiček..o jejich záplavě..
věnečku ze všech z nich..co teď mám na hlavě..
chci mlčet o tichu..o jeho pestrosti
chci vnímat zvláštní jas..vymýšlet hlouposti
chci nohou bosatou..pár stop jen udělat
v tom písku na břehu..a pak jim zamávat
až si je voda zas..smete a ukradne
chci vidět jenom to..co hlavu napadne
a co mi ukáže..ta moje představa
ten letmý okamžik..právě teď nastává..
láska mě přepadá..v nádheře pestrosti
splín někam odchází..za ruku starosti
si taky odvádí..má mysl odplouvá
v nádheře nezměrné..smutek kams zasouvá
hudba mi z povzdálí..do uší line se
..ve všemi sejdu se..na stejné adrese..
tohle vám vzkazuji..slyšte můj hlas..
v lásce a ve víře..v tom, co je v nás!!
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Děkuji za Tvůj komentář, jsi moudrá. Velmi si toho vážím. Nesnažím se na sebe nic vztahovat, jen vnímám to, co čtu a vidím. A proto nemám slov, myšlenek, ...
I když bych mohla. Necítím vinu, ale jako kdyby ano, po všem tom tady napsaném ....Nic víc, nic míň. A moje nemoc je má poloviční vina. Hleděla jsem víc práce a o sebe nedbala, vše poctivě přechodila a teď na to doplatila. Už to nevrátím.
21.09.2005 14:37:00 | NikitaNikaT.
Snad máš pravdu, šuměnko, dávám si snad za vinu něco, co jsem skutečně nezpůsobila, věci jsou opravdu jinak a protože tu padlo proti mně tolik argumentů ... nemám sílu se hájit, nemám sílu už na nic, zostuzena, pošpiněna ... se slzami v očích, nic už zase nedává smysl. Takový je život. Nevím, jak a co dál, nechat to plavat? I přesto ta bolest neustává. Jen pláču, sedím tu u compu, jsem jako malá holka ...
Je těžké něco chápat, když člověk neví,
o to víc ho to pak bolí
a pak už se jen modlí,
jak to všechno skončí,
když se naň všechno otočí.
Pak sám do té jámy skočí
a ocitá se na semém dně
i když je v tom nevině,
přesto si dělám výčitky a trápení,
budu stále v zatracení.
Život už tak sám mě potrestal,
když nemoc zlou na mě seslal.
A teď se to dá proti mě použít,
mého trápení a bolesti využít.
Asi si to zasloužím i když nechci...
Já už vlastně vůbec nic nechci ....
Jsi tak chápavý člověk, který dává moudré a cenné rady, až už v básni, či komentáři.
21.09.2005 14:10:00 | NikitaNikaT.
Tak a Martin to napsal i za mne,krásná básnička.Ty naše holčičko bosatá.
21.09.2005 10:08:00 | takova
Musím napsat, že tvoje verše mi vyrazily dech. Zatím jsem na literu nečetl nic, co by mělo tak plynulou veršovanost, podle mě bezchybný rytmus a návaznost myšlenek ve verších.
o vůni kytiček..o jejich záplavě..
věnečku ze všech z nich..co teď mám na hlavě..
Nezvyklé spojení slov "věnečku ze všech z nich" mě úplně dostalo. Nádhera. Cit pro češtinu.
chci nohou bosatou..pár stop jen udělat
v tom písku na břehu..a pak jim zamávat
až si je voda zas..smete a ukradne
chci vidět jenom to..co hlavu napadne...
Zkrátka smekám před tebou a závidím ti lehkost tvého psaní...
Martin
21.09.2005 09:46:00 | Sicco
Ta je krásná, slyším... zvonky cinkají... :o)
nebyly jsme někdy dvojčata?
Třeba v minulosti, co je dávno za námi,
občas mě to jednoduše napadá... ;o))
21.09.2005 09:28:00 | Cecilka