Slepá ulička

je mi tak fajn
jak ještě nikdy nebylo
jak kdyby v mozku vše se mi rozbilo - no a -
- zkrat -
snad vše poztrácela jsem po cestách
to vše málo co je víc než nic
těch pár věcí od kterých ztrácím klíč
zamčená v sobě neunikám
v touze k fantazii do peří vzlykám
přitom směji se útrapám
když smíchem k zemi upadám
a těžce se zvedám, když líbám zemi
jak kdyby nohy zlámané byly
oči nikdy neožily
nepozřely slunce, květy
nežili mezi několika světy
proč to něco, asi mozek je tak krutý?
přitom nálady zůstávají nepohnutý
ze strany na stranu
od stěny ke stěně
otloukat dnešky i zítřky
slyšet výkřiky, když kráčím po ulici
to "aaa a bum prásk"
snad svědomí v každém si hraje - na bicí -
a realita s nouzí do očí se směje
někdy ani nevěřím, že jsme tak skvělí herci
avšak bez výplaty
bez nároků
s drzostí
bez ctností
vím, že si hodně věcí namlouvám
ale hned je mi líp
když k "sobě" promlouvám
-zbytečně-
...no a