Ve jménu nenávisti

Ve jménu nenávisti
ve jménu zla
ve jménu své bolesti
jen samá tma

Krutá rána nikdy se nezacelí...
Myslíš si, když koukáš z okna své cely.
Ptáš se, proč to potkalo zrovna tebe?
Koukáš smutně na coruscantský nebe...

Slza stéká po tváři
když tu slunce zazáří
tak rád by si objal jeho paprsky
na Iridonii bylo vždy tak hezky…

Bič zařezává se do červené kůže
řetězy pohyb tlumí
Sidious skouší, kam až zajít může,
a že to vážně umí:
„Zvýšený práh bolesti –
to ti je, Zabraku, jedině ku štěstí!
Já jsem tvůj mistr, já jsem tvůj pán
Poslechneš každý můj rozkaz,
Co odteď ti dám!
Co? Odmítáš? To se musím smát!
S vražednými androidy nechám tě hrát!“

Strach, křik, děs, zvracení
Noční můry, noční pocení
Nenávist, ta v tobě roste
Když mistr mučí tě po sté…

Ve jménu nenávisti
Temný lord se z tebe stává
Ve jménu utrpení
Darth Maul povstává

Tetování pokrývá celé tvoje tělo
Nevíš, kdo jsi, nevíš, co se dělo
Je ti sotva dvacet
Ale do minulosti nesmíš se vracet
V galaxii nejosamělejší tvor
Od všech moří po vrcholky hor
Dokonalý nástroj zla
Vraždíš, zabíjíš, s mečem umíš kouzla
Tvoje bolest v zuřivosti se zrcadlí
Sidious mne si ruce, jak Sithové dobře dopadli.

Nezajímá ho, že zničil jeden život
je rád, že je z tebe pouhý robot.
Nic než zlo ti nezbylo
vše dobré se v tobě rozbilo

Na Naboo tvůj život končí
rudá kola před očima tančí
Sidious jen mává rukou:
"Selhal, to on je tím viný.
na jeho místo nastupuje učedník jiný.
Je dobře, že zabrak pošel.
Síla ví, kam bych s tímhle šaškem došel!"

A tak končí smutný příběh
o chlapci, co chtěl klidně žít
leč nemohlo tomu tak být...

(ještě bych dopsala další verše o tom, jak se utkal s Vaderem a pak s Obi - wanem na tatooinu, ale to by bylo moc dlouhý, tak na to složím jinou báseň, on si to zaslouží)