Nad hlavou..

Nad hlavou sníh, i nad nohama
v tmě všemi deseti hmatá..
jsem víc než sám
když je v sněhu sama
půlnoční bytost zavátá

jen ať se smějí ti v slunci
bezpočtem dnů rozehřátí
řeší smích ve světa zvucích
spěch ozvěn výsměch nezkrátí

mé dno mi domovem bude
chladný pot z čela nestírám
čeho je víc třeba zrůdě
jsem lhář, to sám nezapírám

ke rtům ten sníh mi přimrzá
celé mé tělo se třpytí
kus ledu v oku, snad slza
na srdci z křišťálu kvítí

chceš-li, ty květy jsou k mání
vyrvi je ze srdce, prosím
půlnoc touh sama nepromarni
(já se dřív žít neprobouzím)