Už nikdy!

Nechci už nikdy se trmácet mrazem
a v sněhu hledat tvůj ztracený ret!
Umlky navždy nám polibky rázem
vteřině dlouhé sto světelných let.

Byla´s mou nadějí,vánoční písní,
zářivou hvězdou mých slzavých dní.
Hladovým andělem v depresi,tísni,
kdy bolístek sousta vždy olízne,sní.

Nechtěl bych nadále vláčeti sněhem
vítr jež roztaje v tvém dechu stop.
Ho síla úsměvem mrazí mi tělem,
do doby rozkvetu zlata tvých cop.

Hřála jsi dotykem,textem své dlaně,
kdy měsíc rozplétá pavučin hvězd.
Četl v ní navždy pád ledové pláně,
teď nade mnou cizí se prostírá pěst.

Nebudu nikdy se trmácet mrazem
a prosebným hlasem zpět hledat tvůj klín!
Umlky navždy nám polibky rázem
a lásku upálil chladivý stín.