Modrá

měla velké černé oči
a stíny parapetu vnášely jí modro do tváře
sliny kalamáře snášely se tichou stránkou
jako nožičky deště
jako rohy zdí pokoje
které všechny upíraly k ní něžné otvory zorniček

měla měkké bílé ruce
nehty bubnovala o kapky deště
a bříšky roztírala je po žíznivých tvářích stolu
svrhlý kalamář barvil mokravě zasněnou pleť
modravé ráno prodíralo se hlubokou nocí jejích vlasů

tep motýlých křídel
rozechvíval mihotavě její dech
mlha jako mžení na hrubých chodidlech kamenů
usedala s melancholií havraního peří na její modravé rty
dech měla těžký jako vlaštovka spící ve šmouhách deště
mezi nožičkami vyhořelých zápalek
na skle arkýře sněním rozedraného srdce

ten den se mezi slzami a inkoustem zrodilo pochopení