...

Těžko se mi ráno vstává
pozdě večer uléhám.
S pocitem nevolnosti nemám sílu bojovat.
Slzy už jsem vyplakala,
duše navždy umlkla.
Věřila a doufala jsem v Tebe,
v lepšího člověka.
Láska mi oči zaslepila,
touha mě vábila pořád blíž,
na okamžik jsme lásko,
byli jedno tělo,jedna duše,
ale ten okamžik odnesl loňský sníh.