Asi náhoda...

jako mávnutí motýlích křídel,
pohlazení po tváři,
cítila dotek na šíji,
pak sladkou vůni unikající krve...
síla okamžiku strhla její nitro,
nemoha mluvit,
nemoha se smát,
cítila jen lepkavou tíhu...
krutou, jakoby zaobalenou a černou,
a přesto známou,
ale v dáli zakletou,
noc, jež přichází kdykoli a kdekoli...