Vánoční ozdoby

V závěji polní cesta mizí,
slova se bojí zmrzlých vět,
za okny hrají příběh cizí,
povahy lidí náhle ryzí
chtěly by vrátit křivdy zpět.

Štěstí na krku šálu nosí,
křehoučké často churaví.
Rok propadl jak staré losy,
na které získal výhru kdosi
a nejde mu to do hlavy.

Měsíců jako apoštolů,
kéž by mě žádný nezradil!
U ohně podřimují spolu,
tlumočím přání na violu
– třináctý měsíc je můj cíl.

Pohádku s čajem ke snídani,
o tom, jak pýchu zlomil květ,
lásku jak modré vinobraní
opile sklízím na tvé dlani
pro letošek už naposled.

Vzduch ledový ti tváře svírá,
maličké okno dokořán,
na chleba křížek s kouskem sýra,
půst na duši prach poutírá
a vyklepe ho do všech stran.

Prasátko zlaté v koutě čeká,
kdopak se letos udrží?
Volby se člověk vždycky leká,
z ráje byl vyhnán do daleka,
tak střídá sucho s průtrží.

Prsty máš bílé od polevy,
perníčky vrací dětský svět,
vzpomínky mají rázem slevy,
letí jak rozfoukané plevy,
ty bys chtěl aspoň přivonět.

Do skřipců vkládám nové svíčky,
betlémské světlo musí hřát,
skleněné koule od babičky,
pracny jak dětské bábovičky,
pospěš si táto, mám už hlad!

Kdopak dnes přijde na večeři?
Ubrousky voní skořicí.
Maminka čeká u všech dveří,
víš přece, ona vždycky věří
a láskou světí tradici.

Možná tě pustím do rybníka,
abys měl šanci další rok,
oběma stejně čas utíká,
šupinu dám pod hrnek mlíka
a ještě jednu pod štrozok.

U varhan času neubývá,
den prvý jako poslední,
píšťalou tryská voda živá,
tenorem o zrození zpívá,
pokorně vzhůru pohlédni.

Dnes večer přece hvězda padá,
přej si, ať padá celý rok.
Láska ať marně neuvadá,
slovo ať šlechtí kamaráda,
myšlenka ať je stále mladá
a život není na úrok ...