Vánoce u soudu

V soudní síni řeší se soud s Bohem,
proč nemám z růží cestu,
soudce za bílým stolem,
advokát klestí si cestu.

Pod tíhou žaloby se Bůh hroutí,
v jeskyni v kolébce z proutí.

Obhájce osel promluvil lidskou řečí,
andělé chrání kolébku před její ztečí.

Přísedící křísí soudce
nejsou zákony,
jak soudit Světlo,
v kolébce z proutí,
soudcův svět se hroutí.

Kolik já žalobců mám ještě v sobě,
kolik svých soudců zabalených v hrobě.

Láska se vrací do Betléma,
ke kolébce z proutí,
kde i osel má důvod milovat,
zářící z lásky hrad,
co nemá soudce v zákonech,
antény visící na domech,
kde obrázek osla není,
koho pošlou do vězení,
lásku či jejího žalobce,
malou kolébku z Betléma,
či mé já co obviňuje.

Soudíš soudče z lásky,
či po uštknutí zmije.

Soudní síň znehybněla,
soud se zítra zavírá,
bude z něho porodnice,
pro malá světýlka,
která porostou,
v kolébkách z proutí.

Soudní síň je plná vin,
soudní síň je tvé srdce.

V soudní síni ohlodaná láska,
časopisy z marketů,
laboratoře pokroku,
místo Boží vůle zkumavky,
další K.O. od boxera,
bez rukavic na solar,
láska ústa otevřela,
pramínek krve,
z komory prvé a pak i druhé,
láska se odděluje od těla.

Rakev lásky,
rakve v srdci mém,
hřbitov v srdci mém,
tam chodí se modlit láska,
co dostala na solar,
možná jde koupit za dolar,
tělo co už nemá tvar.

Odešla už z těla,
slov tolik vyslovit chtěla,
v parlamentu světa,
chybí jedna věta,
LÁSKA.