Svědomí

Jako ostrý šíp

Vystřelený z luku svědomí

Probodává tvou jistotu

A tvoji mysl ochromí

Uzamykáš se

Vratké lano, na rozhraní nekonečna

Co ve větru se kymácí

Balancuješ plná strachu

Zem pod tebou se vytrácí

Se svým svědomím v poklidu dřímáš

Zakryta závojem lží

Sny, ozvěny pravdy nevnímáš

Neb bez nich je snadnější žít

Jsou tu však stále a doléhají

Na tebe silou nemalou

Ty však uzavřena jsi ve světě svým

Myslíce, že duši máš nevinnou

Ničí tvé představy mylný

Ten pocit je tak silný

Však mnohdy skulinu najdou si

V tvé pevné lživé hradbě

A jako soudce, narušitel

Vystaví tvou mysl hanbě

Nyní otrokem iluzí

Jež sama jsi stvořila

Jako obranu před světem

Stěna, jež skutečnost drží

Jako vodu přehrada

A falešnost propouští ven

Kéž jednou přijde den

Kdy dojdeš k uvědomění

Že sama každým činem

Nahlodáváš své svědomí...