Časomlýnek

Že svět se hroutí, neříkám jen tak,
to vám všem pro výstrahu má být můj strach
a nejen pro výsměch by vám měl být,
ten konec krás, co nastává.

Po letech spolu strávených
má zbýt jenom spoušť mlhavá,
co pohltí naše přátelství?

Zavírám oči nad tím neštěstím
a přeji si být mimo něj,
necítit tu spušť a zkázu,
když láska klesá na bod mrazu,
usnout tiše...

Ponořit se do vzpomínek,
na děcká léta spole strávená,
vrátit čas jako časomlýnek
a být tam,
kde přátelství jsou povolena,
ve světě plném fantasie.

Odpusťte moji troufalost,
že říkám vám, co dávno víte,
ale varovat vás přesto musím,
před morem, co neslyšně se šine
a říct vám opět, naposledy:
Mám vás ráda,
ale naše cesty byly rozvedeny.