Bičíku trest.

Uťatý strom z hvězd okolních bříz,
burácí hrom,blesk do polí říz.
Nachový déšť smyl stopy nás dvou,
bičíku trest mi skryl fotku tvou.

Bičíku trest mi vzal toho víc,
kapsy mám prázdné a nemám v nich nic.
V srdci však vzpomínku nadále mám,
na rodnou pastvinu,dům,hučku ze slám.

Na Ladovy postavy,sníh,obraz,rám
a duše pozdraví chuť k dětským hrám.
Smrček z dob vánoc,špic kužele tvar,
na mámu,na tátu,na skvělý pár.

Vítr,mráz bolavý,sál dětskou hruď,
slunce si churaví,pět mínus rtuť.
Vše ztálo v uších,však ve zraku ne,
s pamětí duší hled okovy tne.

Bičíku trest sťal tváře mé,líc,
i z kapes prázdných nezbylo nic.
Chvilkou,pár sekund pár mráz drtil plec,
dětský chrám v uchu zpět otevřel klec.