stejně jednou odejdu...

°

(...)

........

chci se nevidět
být vzduchem
okolí nenávidět
vidět se v odraze
a přitom nebýt
hříchy smýt
dokonale zmizet
přitom nenápadně
však kdo by mně hledal
pod hladinou, pod srázem
pod chladivým mrazem
když dopadnu na zem
-břímě- (rána!)
ksichtem snad k zemi
ať nevidím co není
...vzduch
hnojivo...

.........

(...)

°

/tělo jak ementál od brouků
a žížal, z kůže zbytky křížal
z kostí drť, za pár let
stál nade mnou velký dub
...teď mně "příteli", teď mně suď/

slzy mi padají na rozpadlou hruď - pozdě

(promiň-te!)