Tak všichni společně....

O kolik jsme jiní,
jak moc se lišíme?
Proč v davu lidí
se tak snadno ztratíme?

Ostrohled společnosti ohlodávajíc nám kosti
plive na nás jed.
My pijem jej ochotně a dosytosti,
protože nezabíjí hned.

Tajně svírá naše hrdla a místy
drtí těla neviditelnými písty
poháněnými motorem průměrnosti,
zažehlým závistí, vztekem a tichou zlostí.