Hřebínek času.

Hřebínek času do zpěvu vlasu,
vklouz svými tóny.
Na kůži masu ve zbytku hlasu
rozezněl zvony.

K širému moři,kde vlny hoří
a pálí řek tón.
Hudbu si tvoří a textem moří
ten poeta zvon.

Do polí květů vstříc širému světu,
z pod růže nebe.
Od zimy k létu a začátku vetu,
skrz lásko tebe.

Měsíc v tmě svítí do chůze lidí,
na hřeben čas.
On nik nešidí,to každý vidí,
tak spal ho ďas.