X...

Pomalu..propadat do temnoty,
pod víko rakve
na rtech jizvy od němoty.
Pak v tichu oči zamkne.

V očích popraskaný pohled zklamání,
vlasy v letu tiše šeptají.
Nevrátí se zpět,
je blízko smrti poznání.

Na hrob vyryje si *v zapomnění*,
a v růži jistá vášeň skrývá se.
pro ni, je to určitý druh snění.
Však srdce k zemi obrací se.

Probouzí jí dopad slz,
nad hrobem stojí, zvláštní.
Jako když kůl probodne se srdcem skrz,
svůj smutek, obváže si mašlí.

Ale skutečnost je mrtvá,
a strnulý pohled tomu přihlíží.
Sněhurce se teď podobá,
však princ na bílém koni nepřijíždí.

K jejímu loži teď přisedá měsíc,
a společně tu snějí.
V černém kruhu zabíjí se, běsníc,
a růže v uvadlou se mění..