Noc dlouhá jak nit

Na osedlaném černém koni.
Nocí jasnou plout jak hvězdy.
Nezměnit se jako oni.
Nevyslyšet trapné prosby.

Zpěv a hra loutny ztrácí se v dáli.
Cesta stíny vrhá do stromů.
Světlo z ohňů mám už za zády.
Už asi nikdy nevrátím se domů.

Noc dlouhá jak nit,nekonečná.
Louče svit,zas se černá.
Žena bývá někdy věrná.
Touha bývá často věčná.

Něco jako obzor v dáli nebo jsou to zas jen halucinace.
Nikdy bych ani nepomyslel,že bych se mohl odtud vracet.

Za chvíli ti stejně všechny cesty splynou v jedinou.
Neudržíš v ruce oprať až pak probudíš se zimou.

Roky plynou jako mraky.
A já s nima splynu taky.
Mihotá se plamen svící.
Neodpouštěj poběhlici.

Noc dlouhá jak nit,nekonečná.
Louče svit,zas se černá.
Žena bývá někdy věrná.
Touha bývá pomíjivá.

autor:Petr Z