Postrašené štěstí

Štěstí se na chvíli zachvělo.
Jako strom při bouři,
oháněn prudkým větrem,
který z něj škube listí
a ohýbá ho k zemi.
Jak strom bičovaný deštěm,
jehož kůra je požírána škůdci
a jeho dřevo vyčkává spalující ránu hromu.
Plameny, které štiplavě pronikají
do nitra kmene i každé větve,
berou si daň za naivitu,
jež nekvetoucímu stromu přinesla květy.

Šepotají včely...

Vysvítá slunce po bouři.
Pokud však byla nějaká bouře.
Mraky pomalu odplouvají a
ve zdravé kůře nevinného stromu
zanechávají otisky bezmezné hrůzy a bolesti.
Strom žije dál...