Nevznáším se v oblacích

Nevznáším se v oblacích,
a přece se za sluncem
jako slunečnice otáčím.

Mám žlutou čapku do mrazu
a k tomu rukavice.

Celičká se vystavuju
nahá ve své kráse
aby ke mně pronikla
láska, barva nebes záře.

Ta světýlka tepla
ve svém srdci pěstuju.
Semínka lásky
v jeho svitu zaseju.

Stačí mně přátelství,
ten pocit, že tě mám.
Hned vím, že na světě
není nikdo sám.

Jsem ta slunečnice
v čapce a rukavici
ze zlata,
rostu i kvetu v mrazu,
přesto jsem vnitřně
bohatá.

Toužím svítit,
ukazovat cestu.
Býti přítelkyní,
co v zimě nemrazí
a srdce navždy oblaží.