Můj strach

Loudám se chladnou ulicí
jako duch, jako bílá paní
jako holka co je lehko k mání.
Chtěla bych být jepicí.

Hmyzem, který je a zítra
zhyne a stane se jinou existencí,
nedožije se jitra,
kdy se bojí všeho v sobě a všeho zvenčí.

Přepadnul mě strach
nepopsatelná úzkost z tohodle světa.
Připadám si jako bytost odněkud z gheta.
Čeká mě krach?
Nebo mám právo veta?

Právo začít znovu
bez toho strachu a úzkosti
prožívat normální lidský radosti
ale nemít srdce z kovu...