Mrtvá duše

Na hřbitově leží,
Pod svou těžkou věží,
Která se náhrobkem nazývá,
Dalšího avšak pozbývá.

Na náhrobku nápis,
Rudá růže leží,
Dostala už zápis,
Do pekelných věží.

Plamínek mihotá ve tmě,
Vosk nevnímá jeho snahy,
Vždy říkala "Nech mě"
Nerada nosívala dlahy.

Z bledé tváře kane
Slza osamělá,
Říkala vždy pane,
Bývalá jí celá.

Duše její černá po štěstí si zasteskla,
Kapička krve na světlo vytryskla
Ruka její bledá krví navždy vtiskla,
Pečeť rudá na pergamen se obtiskla.

Z laskavé ve smyslnou se změní,
Ze živé na mrtvou, jen sedí.
Z hodné na škodolibou, nevšímá svého dění
Z nebeské na pekelnou, dál jenom hledí.

Ze živé na mrtvou stala se rázem,
Tam, kde dřív žila, zbyl jenom smutek.
Události šli poté velikým spádem.
Ona si odešla a skutek utek.

Navěky věků bude tam ležet,
Na bedrech nést tíhu své mrtvé duše,
Nikdy tam nepřestane vězet,
Nebude cítit, chovat se hluše.