Momentka

Počítáš každej svůj den
nahořklý vzpomínky
který tě zmáhaj
jak sněhovou vločku
co jednou roztaje.
Miluju jak dýcháš ve snění
jak se přitom dotýkáš mý ruky,
jak dychtivě nasloucháš ptačímu zpěvu.
Tvůj pohled --
tají mi dech
a rozněžňuje
plechový krabice
od sušenek k svátku
Počítáš pořád svý minuty volnosti
nezoufej
Je zima
bílej sníh
Mám rozdrolený myšlenky
dost na to,
abych nevnímal padající vločky
s jejich tichým dopadáním.

Zdál ses mi dnešní noc
pomalu umíraly hvězdy
na nočním stolku nedotčená kniha
vzpomínek
na naše poslední noci.
Přeju si zůstat stále na tomhle místě
s tebou a našimi sny
ukazovat jeden druhýmu hvězdy
a dýchat ranní mlhu.