Období proměn

Proč čas nejde zpomalit
a letí tak zběsile,
závod s ním je boj proti obrovské přesile.
Často tomu nechci věřit,
že před rokem jako po mrknutí okem,
přišla rána někdy zrána…

Tahle podpásovka přišla jako tichý atak,
do hlavy pořád liju informace,
okolí vyvolává silný nátlak,
mozek nevydrží pod tíhou deformace.

Možná to všechno je jen náhoda,
že jsem časem tak trochu šílenej,
hlavně v tom žádnej smysl nehledej,
potom skončí veškerá pohoda.

Rozkládá se celá osobnost,
ztrácí od základu svou lidskost,
střídá se řád a zmatek, radost a zlost,
duši svírá a rozežírá úzkost,
v tuhle chvíli zemřít by byl skvost,
nepříčetnost povýšená na výsost,
vydržet nesnesitelnou sklíčenost,
člověče, ještě pořád nemáš dost?

Všude kolem cítím hustý zápach smrti,
nechci skončit jako sebevrah,
něco mě dusí, pálí a škrtí,
výsledek by byl popel a prach.

Ztrácím kontakt s okolním světem,
přestávám chápat lidi a sebe,
procházet nebesky pekelným ghettem,
nepřeji, aby potkalo tebe.

Vím,
tohle všechno jednou skončí,
sním
a dívám se smrti do očí?
Bdím,
noci zdají se jak den,
smím
zapomenout na bláznivej sen?

V zoufalství člověk hledá oporu v Bohu,
nachází v něm plno radosti a míru,
ve chvílích těžkosti se obrací na víru,
jde správnou cestou
nebo se ztrácí v bludném víru?

V Havířově xx.xx. 2003