Vzpomínky

Brouzdám sám zelenou krajinou,
zde smutek můj nikdo neslyší.
Lhostejnost k všemu se stává hrou,
pláč můj zpěv ptáků neztiší.

Vzpomínky duši mou hlodají,
až v celém to těle zazebe.
Sny žijí a v srdci potají
pláči,a myslím na tebe.

Oči své k slunci upínám,
paprsky pálí snad,necítím.
Ležím v trávě a vzpomínám,
proč kolem tě vidím a nevidím.

Slzy dál stékají po tváři,
cestu razící k súchým rtům.
Tělo nechť bodají komáři,
dál oddávám se krásným snům.

Pomalu ubíhá za dnem den,
mám chuť umřít a mám chuť zít.
Proč tebe potkat jsem musel jen,
nebylo mi snad předtím líp?!

Zas sejdem se spolu,dřív později,
nádherné chvíle nám nastanou.
Dálka jen těla rozdělí,
společné vzpomínky zůstanou.

Vstávám!Jdu lásce své naproti,
rozhodnut pevně,jak nikdy dřív.
Nechť život se v srdci zpět narodí!
Chci s koňmi se hnát a držet se hřív.