Sebevražda

Zavřela tiše dveře.
Už se nevrátí,
už nepřijde
ten sladký sen,
co ji k ránu budil.

Otevřela pomalu okno.
Snaha nadechnout se
a cítit tu lehkou vůni léta
je silnější než ruce,
co drží se okeního rámu.

Co to zahlédla?
Za mraky?
Bylo to? To sladké cosi?
Co prásklo dveřmi?
Ještě kousek, kousíček
a jistě na svůj sen dosáhne.

Ano...
chytla ho,
svůj sladký život.
Jen však studí
jako beton pod jejími okny...